Blog z hladu

25.11.2014 | Lucie van Koten

První věta by asi měla znít: Ahoj, jsem Lucka a jsem závislá na sushi. Kde jinde to přiznat, než v kroužku těch, co jsou na tom pravděpodobně stejně. Možná je to ta octová rýže, možná mořská řasa. Nebo možná jen lenost se od babičky naučit dělat králíka a knedlíky.

Časté dávky sushi ze mě sice neudělaly odborníka na japonské stravování, ale v očích lidí na Foursquare ze mě udělaly otesánka – jen ti nejotrlejší vědí, že mi unikla málokterá sushi restaurace v Praze nebo kdekoli, kde jsem se pohybovala.

Nefalšovanou radost jsem pak měla vždy, když jsem ty nejlepší kousky mohla vystavit na Instagramu s hashtagem #byltodobrejden. Musím přiznávat, že mezi ty výstavní kousky má vlastnoruční tvorba nikdy nepatřila?

Má častá aktivita na Instagramu rovněž spočívala v tom, očumovat sushi jiným. V mém hledáčku bylo Sushi Time, jehož kurýři si u mě dveře podávali. Veřejně jsem nad jejich fotkami z různých akcí slintala a dodnes nevím, jestli je mé hladové komentáře spíš neotravovaly.

Asi po půl roce naší instagramové aférky mi od Sushi Time přišel email. Jestli prý nechci jejich novinky z asijské a japonské kuchyně testovat. Potřebovali zpětnou vazbu a koho jiného oslovit, že. Slovo dalo dalo, na tohle já moc dobře slyšela, a tak začala intenzivní výměna emailů, jejímž výsledkem je tento blog.

Společně se tak budeme pídit po kořenech asijské kuchyně, budeme kuchtit, koukat pod ruku šéfkuchařům, možná nakoukneme do zákulisí celé donáškové služby, budeme si povídat se zasvěcenými i mezi sebou.

Takže ahoj, jsem Lucka a jsem závislá na sushi. Na čem jste – z asijské kuchyně – závislí vy?

 

Zpět