Příprava sushi pod vedením Sushi Time

25.03.2015 | Lucie van Koten

Jakmile jsem rolky zdárně dovezla až domů, zdála se mi celá ta práce velice jednoduchá. Ono pozorovat sushisty, jak jim příprava sushi jde pěkně od ruky svádí k myšlence, že vaše ruce to taky dokáží tak lehce a esteticky. Pravdou ale je, že když jsem opouštěla kuchyni Sushi Time, rýže byla všude!

V kuchyni se mě ujal sushista Benjo, který by se svou trpělivostí a laskavostí mohl rovněž pracovat v manželských poradnách nebo jako porodní asistent. Mě totiž učil připravovat sushi na všechny způsoby, což nám dalo pekelně zabrat.

Já: K přípravě sushi se vrhnu okamžitě. Rozprostírám řasu, beru přiměřené množství rýže do rukou a rovnoměrně rozkládám po celém plátku řasy. Nic těžkého.

Benjo: Benjo přiběhne, přidá rýži hlavně po stranách, umačká, uhladí. Je zřejmé, že už jen to mé patlání rýže nebylo stoprocentní. Bez pomoci bych výsledný kousek nemohla zřejmě považovat za sushi rolku, nýbrž za sendvič s mořkou řasou. Benjo ale říká, že jsem šikovná.

Já: Mám volné pole působnosti a plno prostoru hodit si do rolky cokoli mi jen chutná. První rolku tak poctím pořádnou dávkou majonézy, lososem a avokádem.

Benjo: Ubírá mi na majonéze. Sushi by prý v žádném případě nemělo připomínat americké fast-foodové jídlo, ze které kape buď přepálený tuk nebo majonéza.

Já: Do druhé rolky chci mango. Když Benjo vidí, co jsem jim provedla s avokádem, nabízí se, že mi mango sám nakrájí. Neberu si to nijak osobně. Mango se špatně krájí každému, i mnohem zkušenějším jedincům.

Já: Srolovat rolku dohromady tak, aby se nerozmáčkla do stran mi dá zabrat natolik, až dostávám do prstů křeč.

Benjo: Opět přibíhá na pomoc. Ladně, a zároveň pevně dává rolce ten správný tvar. Můj prvotní patvar i přesto chválí. Prý je to jen otázka cviku. Udělám stovku rolek a už si to plně zautomatizuju. Já říkala, že ten chlápek může dělat porodního asistenta.

Já: Krájení rolek je, vsadím se, samotná disciplína na kurzech sushi. Ne, že by to bylo tak náročné. Jen jestli se mi Benjo snažil ukázat, jak má sushi vypadat, tak moje krájení rolek veškerou jeho snahu zničilo. Ani jednu rolku již nebylo možné zachránit.

Výsledek byl však vynikající. To musím na svou obranu dodat. Všeho bylo tak akorát, v tom správném poměru a chutě jsem rovněž nezkombinovala špatně. Léta praxe v pojídání se jen přeci ukázaly býti k něčemu dobré.

Samozřejmě se tu snažím zatajit jeden malý nepodstatný fakt – že jsem ještě nemusela dochucovat rýži. Což by bylo, jak se znám, pro sushi zcela fatální...

 

 

Zpět